Káva každé půlnoci

Každý má nějaké tajemství: malé, velké, absurdní, tíživé… K malým tajnostem devatenáctileté Rosemary Walkerové patří její poměrně netradiční rituál: každou půlnoc pije kávu. Už několik let je jejím společníkem, na kterého nedá dopustit – zatímco ve dne povzbuzuje, v noci uspává. Je tu ovšem jedno další tajemství – velké, tíživé, pro některé absurdní – a tím je její boj s bulimii. Ta se ukazuje jako velice silný protivník, snad nepřemožitelný, hlavně když je na blízku zrcadlo.
A přestože jsou ji přátelé a rodina oporou, tento boj prohrává. Zdá se, že jediný, kdo ji může pomoci se zachránit, je její nevrlý učitel.

Takto kniha, byť některé nemusí přilákat svým vzhledem a počtem stran, tak ukrývá nádherný příběh plný ran a pochopení. Příběh jde pěkně pozvolna a nespěchá na hlavní problém, který řeší a tou je jedna z poruch příjmu potravy = bulimie. Autorka velmi dobře vykreslila myšlenky a pocity osoby trpící tímto problémem, a jak sama na konci knihy potvrzuje, taky tento problém zažila na vlastní kůži. Příběh k tomu obohatila o romantickou linku Rosemary s jejím třídním učitelem  Abenathym.  Postupně rozrůstající se vztah mezi nimi i přes věkový rozdíl, může poukázat na to, že i přes tento pro některé problém, může být krásný a dlouhý.

Díky tomu kniha byla více procítěná a bylo ukázáno, jak okolí osoby trpící PPP může trpět bezmocí. Protože přiznat si problém a požádat o pomoc si musí ta osoba sama. Do té doby jí to přijde normální a nemyslí si, že má problém.

Podle některých čtenářů by kniha mohla mít méně stran, ale podle mého názoru je to velmi čtivé a nedokázala jsem se od toho odtrhnout. Když jsem se pomalu blížila k závěru, nechtěla jsem, aby příběh skončil. Ale i přes to je kniha, která řeší takto závažný problém velkým příjemným překvapením a určitě bych jí doporučila lidem co bojují s PPP.